Sv. Václav a Boleslav I.

Brakteáty

Změněné ekonomické podmínky především vznik měst vedl Přemysla Otakara I. (1198 – 1230) asi v pol. 20. let 13. století k peněžní reformě. Ta zavedla podle saského vzoru nový typ mincí tzv. brakteáty (což je pozdější humanistický termín vycházející z lat. brattea/ bractea = kovový lupínek/ lístek, plíšek). Jak už název napovídá, jednalo se o tenký plech původně o průměru 38 - 42 mm. při hmotnosti 1g. a ryzosti 0,97 – 0,92. Vzhledem k technice výroby především ražby, kdy se vyrazil motiv jedním úderem  na celý sloupek cca. po 10, musel být reliéf co nejjednodušší. Ten zobrazoval stejně jako u saských ražeb panovníka sedícího na trůně bez opisů se jmény králů či jinými názvy. To značně znesnadňuje rozlišení emisí saských a českých, což vede k názoru o počáteční česko-saské měnové unii, jakož i odlišení produkce Přemysla Otakara I., Václava I. a Přemysla Otakara II. Později české mince zobrazují korunovaného panovníka, a zároveň s rostoucí rolí peněz v běžném životě dochází k pronájmu mincoven v jednotlivých královských městech soukromníkům a ke zmenšení střížku na tzv. střední a malé brakteáty. Tyto byli obrazově značně variabilní kupř. kvalitní brakteát Přemysla Otakara II. zobrazuje dvouocasého lva a je tak nejstarším předobrazem dnešního státního znaku.

Nové stříbrné doly v Jihlavě poté umožnil přistoupit k reformě mince, jež měla umožnit vzájemnou konvertibilitu mincí v rámci říše Přemysla Otakara II. Dotýká se navýšení hmotnosti české či pražské hřivny o půldruhé unce na 253,17 g. a vytvoření moravské hřivny rovnající se nové vídeňské hřivně o váze 280 g.[1]⁾

Nicméně po smrti Přemysla Otakara II. r. 1278 dochází k hospodářskému rozvratu konkrétně k návratu renovatia monetae a zvláště k lokalizaci měny[2] ⁾ , kdy pronajímatele mincoven využili nepřítomnosti krále, kterému kromě pravidelné platby za právo ražby zodpovídali i za kvalitu emise. A tak je možná i existence mincoven daleko od dolů, jež využívaly stříbra z obnovy mince.[3]⁾