Sv. Václav a Boleslav I.

Otcem Vilémovým byl Jošt III., který se krátce po smrti své 1. ženy Bohunky (Vendelíny) ze Starhemberka r. 1530 oženil s Annou z Rogendorfu další představitelkou významného rakousko-štýrského rodu spojující svůj osud s Habsburky. Tento sňatek měl především zajistit dosud chybějícího rožmberského dědice a zároveň upevnit postavení nedávno zvoleného Ferdinanda I. v Čechách, který se v tuto dobu dostal do složité situace a osud rodu patřícího k oporám Habsburků v Čechách mu proto nebyl lhostejný a lze ho vidět jako iniciátora tohoto svazku. I proto se konal za zvláště slavností při zasedání říšského sněmu v Augspurgu za účasti císaře Karla V. a dalších evropských panovníků. Vilém se narodil jako 4. dítě vzešlé z tohoto svazku po dceři Alžbětě, která se stejně jako dcera Anna z 1. manželství dožila vyššího věku, a synech Ferdinandu Vokovi a Oldřichovi záhy po narození umřelých. Stalo se tak 10. března r. 1535 v 9:45 dopoledne na hornorakouském zámku Schützendorfu, kde se matka zotavovala ze smrti Oldřichovi.[1]

Své pro Rožmberky netypické jméno dostal po prastrýci a strýci z matčiny strany Vilémovi I. a II. z Rogendorfu a kmotrem se mu stal další významný představitel rakouské šlechty Jan Hofmann z Grünpüchlu tehdejší tajný rada a představený dvorské komory. Ovšem záhy po narození 2. syna petra Voka na podzim r. 1539 Jošt III. po nezdařeném chirurgickém zákroku umírá. Poručnictví nad dětmi se v souladu s rodiným řádem ujal strýc Petr V. Kulhavý. Ten se snažil o zvelebení rožmberského majetku, ale záhy se pro svou šetrnost dostal do sporu s vdovou, který po zásahu jejího bratra Viléma řešila až smírčí komise ustanovená Ferdinandem I. pod vedením nejvyššího kancléře Volfa Krajíře z Krajku. Dle jejího rozhodnutí musel Petr vyplatit Anně její věno ve výši 9000 zlatých, její osobní klenoty, 6 koní s vozy a příslušenství na 6 postelí, zatímco vdova je povinna do konce záři 1541 opustit českokrumlovské sídlo. Tímto sporem ovšem velice trpěli především Joštovi děti, kupř. Viléma toto handrkování v dospělosti vede k potřebě dokazovat svému okolí své bohatství.[2]