Po nástupu Václava II. roku 1283 dochází k postupné stabilizaci měny. Roku 1285 uzavírá král
smlouvu s městy, kde je patrná snaha o sjednocení vnější podoby a kvality
mincí. Ale výraznější změnu umožnily až nové objevy z přelomu 80. – 90.
let 13. st.
mimořádně bohatých ložisek stříbra mezi Kolínem a Čáslaví, na jejíž místě díky
„stříbrné“ horečce šířící se rychle Evropou vzniká hornická osada – pozdější
Kutná Hora. V této době dochází patrně prostřednictvím Václavova kancléře
basilejského biskupa Petra z Aspeltu k navázaní kontaktu
s florentskými finančníky Appardem, Cinem a Rinierim, kteří především financovali
a organizačně zajišťovali nejpodstatnější rys celé reformy soustředění výroby
mince do jednoho opevněného místa
nedaleko Kutné Hory– Vlašského dvora. K tomu panovník využil své právo
„přenesení želez“, tedy oprávnění přemístit mincovnu tam, kde jí bylo
zapotřebí. To ovšem neznamenalo zrušení
pronájmu ražby, ten byl v zachován i v provozně oddělených dílnách
tzv. šmitnách, kterých bylo dle pramenů 17. Nesly nadále jméno původního města
uvedeného spolu se znakem na reliéfní desce sloužící k orientaci. Těch se
do dnešních dob zachovalo 6 (Jihlava, Kladsko, Most, Olomouc, Opava, Písek) a
z písemných pramenů známe dalších 6 (Brno, Jablonná, Vysoké Mýto, Praha,
Žatec, Žitava).
Vlastní měnová reforma spočívala v přechodu od denárů k nové
minci – pražskému groši, jehož ražba byla započata v červenci roku 1300, a to v poměru 6
brakteátů za 1 groš. Tato nová ražba dle Václavova záměru měla býti tzv. věčnou
mincí tj. se stálou kvalitou, rozměry a vzhledem. Ryzost byla poměrně velká 15
lotová (16 lotů představuje ryzí stříbro), neboť obsahovali cca. 93,7 %
stříbra, zbytek představovala měď a olovo (do 2 %) používané v rafinaci. Za základ stanovil
král pražskou hřivnu (253,14
g.), z které se razilo 64 grošů tzn. že 4 groše se
rovnají 1 lotu. Mince měli velikost zhruba 28 mm. průměru a 3,9 g. hmotnosti. Výtvarné
pojetí hlavně, co se týče ztvárnění idey
panovnické moci, vychází z tourského groše, z jehož ražbou započal
r.1266 Ludvík IX., nicméně samotná reforma proběhla dle vzoru Filipa IV.
z r. 1293. Na líci nalézáme obraz české královské koruny a 2 mezikruží,
vnitřní uvádí jméno krále „WENCESLAVS SECVNDVS“ a vnější titul panovníka „DEI
GRATIA REX BOEMIE“, zatímco na rubu vidíme znak království bez štítu –
dvouocasý korunovaný lev ve skoku a v opisu plný název mince
v množném čísle „GROSSI PRAGENSES“.
Ovšem vzhledem k vysoké kvalitě groše se razily drobné tzv. parvy o
hmotnosti 0,48 – 0,54 g.
při průměru 15 -16 mm.
Přičemž 12 parvů představovalo 1 groš. Ve výtvarném pojetí se jedná o
zmenšeninu groše používající vzhledem k velikosti zkratky na líci „W.II.
R.BOEM.“ a na rubu „PRAG PARVI“.)
Přísun stříbra zajišťovalo, již dříve zmíněné ustanovení Ius regale
montanerum, jež zakazovalo vývoz stříbra, jelikož veškerý vytěžený kov šel do
královské mincovny, kde byl za stanovenou cenu tj. 7/8 = 56 grošů vykoupen.)
Ius regale montanerum bylo původně nově vypracované tzv. horní právo (tj.
práva a povinnosti těžařů včetně norem městského života) pro Kutnou Horu, které
odmítli postoupit své horní právo jihlavští měšťané, jejichž normy se staly
vzorem pro ostatní hornické osady. Podstatný podíl na tvorbě měl profesor
římského a kanonického práva Gozzius z
Orvieta, jež se původně měl podílet na kodifikaci zemského práva, a díky
němuž v něm nalézáme prvky římského
práva.)
