Sv. Václav a Boleslav I.

Tehdy se Vilém zpronevěřil svému heslu, které si vybral r. 1547, Festina lente- Pospíchej pomalu! a značně netaktně požadoval předání tehdy největšího šlechtického dominia v Čechách od zbývajících poručníků Jeronýma Šlika ležícího na smrtelné posteli, jenž mu ho vydal, a Oldřicha Holického, taktéž nemocného a navíc starajícího se o umírajíciho otce, který posléze místo sebe poslal 2 zplnomocněné rytíře. Stal se tak vrchností nad cca. 70 tis. poddanými, což představuje 6-7 % celkové populace Čech. [1] Krátce po převzetí panství vyhlašuje amnestii a započne vydávat za pomoci dloholetého rožmberského kancléře Václava Albína z Helfenburka různé instrukce týkající se poddaných, v čemž navazuje na nařízení Petra V.[2] a pokračuje v této činnosti po celý svůj život.[3]

S těchto starostí byl záhy vytržen, neboť dostal pozvánku spolu s jinými českými šlechtici jet naproti maželce budoucího českého krále Maxmiliána Marii Španělské do Janova.[4] Po krátkém rozmýšlení se rozhodl jet. V čele výpravy stanul teprve 21 letý Vratislav z Pernštejna a účastnil se jí výkvět české šlechty. Cesta samotná trvala asi měsíc, jelikož v Alpách ujela výprava cca. 30-40 km. a v Lombardii až 70km denně, s přestávkami po zhruba 4 dnech.

Během výpravy se Vilém více seznámil s renesančním uměním, především s hudbou, která mu učarovala na celý život, ale i s výtvarným uměním a to díky návštěvě Pavie a Mantovy, kde účastníky okouzlil Vévodský palác se Svatojiřským zámkem i poněkud mladší palác Te‘ s názorným až vyzývavým zobrazení erotiky i svědectví o vnitřní nejistotě v obraze Pád Gigantů, či 2 týdnům strávených v Miláně. Konečně v létě r.1551 dorazili do Janova, leč ráz města cestovatelům neučaroval, a tak čekali na příjezd Maxmiliána a Marie v blízké a menší Vogheře. I zásluhou napadení Maxmilianových lodí Francouzi dorazil dlouho očekávaný pár do Itálie až 13. listopadu.

Cesta zpět do Čech resp. do Vídně trvala i vzhledem k většímu průvodu včetně daru od portugalského krále Jana III. slona a těhotenství Marie déle. Do Českého Krumlova se tak Vilém vrátil až v únoru r.1552 a bezprostředě poté začne dávat dohromady později proslulou rožmberskou kapelu.[5]