Sv. Václav a Boleslav I.

K výše zmíněnému sněmu vedla cesta přes zasedání stavů z ledna 1574, kde byli pod vlivem Vilémovým smeteny žádosti císaře o finanční podporu a naopak poukázal na panovníkovo neřešení problémů země, přičemž za nejnaléhavější označil vnější a vnitřní bezpečnost Čech. Šlo především o řešení pohraničního konfliktu např. mezi Rožmberkem a pasovským biskupstvím[1] a na 2. straně nedostatek řádně svěcených kněží podobojí mající historické kořeny.[2]Tak jak panovník oddaloval dlouho očekávaný sněm rostlo napětí mezi ním a širokou stavovskou opozicí. Nakonec ho král zahájil v únoru 1575 a krom berní se jednalo rovněž o přijetí Maxmiliánova syna Rudolfa za českého krále. Ovšem stavy si vynutili, že nejprve budou řešeny zemské záležitosti. Opozice ovšem nebyla jednotná a naopak se štěpila do 4 skupin: katolíky v čele s Vilémem z Rožmberka, staroutrakvisty vedené nejvyšším komorníkem Janem z Valdštejna, kteréžto skupiny reprezentovali málo početnou ale vlivnou šlechtu, na rozdíl od nejpočetnější skupiny novoutrakvistů pod zemským sudím Bohuslavem Felixem Hasištejnským z Lobkovic a od skupiny bratské šlechty postrádající výraznější osobnost.[3]

 Počatkem března se rozhodlo o přednostním jednáním o náboženském problému. Řešení nastínili obě utrakvistické skupiny, jednak Bohuslav Felix se široce pojatým návrhem zajišťující nekatolické šlechtě rozhodující vliv na církevní správu země, a program Jana z Valdštejna na obnovu stavovských práv ke konzistoři a pravidelné svěcení kališnických kněží. Vilém z počátku se tváří smířlivě, ale pravděpodobně od počátku chce zachovat stávající jemu výhovující stav, a proto upozornil na nebezpečí skrytí jiných vyznání pod kališnictvím. To vede utrakvisty ke zřeknutí se kalvínistů či novokřtěnců a zároveň k vytvoření České konfese. Jednalo se o kompromis mezi převažujícími luteránskými vlivy a bratrskými a husitskými prvky vytvářející jednotnou zemskou utrakvistickou církev. Prostřednictvím volené konzistoře a defenzorů by kališnické stavy převzali kontrolu nad nižší cirkevní správou a university od krále.[4]

S tím král ani katoličtí stavové nemohli souhlasit, a proto se snažili narušit jednotu novoutrakvistů s bratrskými šlechtici, což jsem jim díky bratrským kněžím povedlo. Ti totiž předložili králi vlastní bratskou konfesi, na níž poukázal panovník při jednání s novoutrakvisty, a zpochybnil tak jejich jednotu. Tak od června necelý měsíc po předložení České konfese získává navrch Maxmilián, ale z počátku jedná velmi opatrně a oba dokumenty předkládá jejich odpůrcům k posouzení. Ti se odvolají na platné právo a návrhy zamítají.

V tuto chvíli Villém zmírňuje určitým chlácholením rozpory mezi katolíky a evangelíky, které předtím pomáhal roztříštit spolu s panovníkem. Ten po vyřešení tohoto problému (jediný ústupek spočívá v ústním potvrzením Konfese steatrálním vystoupením), se navrátil k původní náplni sněmu tj. k volbě Rudolfa českým králem. Jeho kandidaturu podpořil a doporučil i Rožmberk, za což mu panovník připsal roudnické panství do dědičné držby.Avšak přijetí Maxmiliánova syna je podmíněno jeho usídlením v Čechách a bude se učit zdejší řeč a právo. V tomto duchu se vedlo i 1. setkání budoucího vládce a nejvyššího purkrabího, který záměrně mluvil česky a německé odpovědi si nechal překládat, i když samozřejmě německy rozuměl.[5]